Hojná Voda – Heilbrun – historie a současnost
Na jihovýchodním úpatí Kraví hory, sedm kilometrů od Nových Hradů, se nachází ves Hojná Voda, po dlouhou dobu vyhledávané lázeňské středisko.
Roku 1564 zde byl objeven léčivý pramen, jehož zázračné účinky měla zprvu dokládat pověst o dřevorubci, jenž si vyléčil zranění nohy právě tím, že si vymýval ránu vodou z místní studánky,
nad níž byl později umístěn obraz Svaté Anny.
U pramene s léčivou vodou byl po roce 1564 postaven lázeňský dům, původní studánku ostatně dodnes nalezneme skrytou v dřevěné boudičce pod kapličkou u silnice.
Ve druhé polovině 17. století se vytratilo nadobro označení Vilémova hora a od té doby převažuje jméno Heilbrunn či české Svatá Anna.
Dnešní název Hojná Voda si vymyslel až František Palacký v polovině 19. století, odvozený od slova hojivá, léčivá voda. Stávalo zde 110 domů a v nich žilo 381 obyvatel, z toho 311 Němců, 38 Čechů a 32 cizinců.
V roce 1947 pražští rekreanti ustavili jakousi „Lázeňskou společnost pro obnovení letoviska“.
Dnes náleží Hojná Voda (18 domů a 25 obyvatel) pod obecní úřad se sídlem v Horní Stropnici
.S Hojnou Vodou je dodnes neodmyslitelně spjata osobnost spisovatele Zikmunda Wintera (1846-1912), který ve zdejší myslivně (čp. 1) trávil volné prázdninové chvíle v letech 1894-1911.
Kostel sv. Anny neměl nikdy vlastní věž, úlohu zvonice plnila třípatrová kamenná věž stojící opodál. Tato zvonice je údajně nejstarší stavbou v osadě.

Staré Hutě – Althütten
Počátky osady Staré Hutě spadají nedlouho před rok 1589, kdy byla v těchto místech vybudována za vlády Viléma z Rožmberka sklárna „na Vilémově hoře“, která produkovala především benátské sklo.
Staré Hutě jsou na rozdíl od jiných sídel na Novohradsku relativně zachovány. Většina chalup je využívána k rekreačním účelům, novogotická osmiboká kaplička zasvěcená sv. Janu Nepomuckému z druhé poloviny 19. století byla před několika lety vzorně opravena. Nyní jsou Staré Hutě osadou obce Horní Stropnice.

N o v o h r a d s k é h o r y
Novohradské hory jsou co do výšky šesté pohoří v Čechách. Zeměpisně patří k Jihočeské vysočině a navazují na východní konec Šumavy. Jejich větší část s vrcholem Viehbergem (1111 m) leží sice na rakouské straně, avšak k nám zasahuje pohoří jihozápadně od Nových Hradů. Nás zajímá skupina tří vrcholů v bezprostřední blízkosti Hojné Vody.
Je to Vysoká (1034 m), ve starších turistických průvodcích a kronikách zvaná Chuchval, což je snad zkomolenina německého názvu Hochwald. Je celá v pohraničním pásmu, tabulky trčí asi 200 m za Hojnou Vodou. Člověk s lítostí čte ve starém průvodci: „Z Hojné Vody přístupna je hora Chuchval cestou lesní nad Novými Hutěmi vedenou. Odtud vidna kotlina budějovická, nejbližší vrcholky Šumavy, i štýrské a solnohradské Alpy… Zpět možno sejíti k osadě Šejby po silnici…“ (L. Švejcar, Průvodce Šumavou, 1923)
Na jihovýchodním úbočí Vysoké ve výšce 810 až 880 metrů se rozkládá pralesní rezervace, chráněná od roku 1838, tedy o 10 let starší než prales na Boubíně. Je to prý „vynikající prales, který má všechna patra, to znamená velmi dobré zmlazení a věkové zastoupení dřevin“, tak to aspoň píše Děták v průvodci Šumava – východ z r. 1965.
Západně od Hojné Vody zvedá se příkře Kraví Hora (955 m) s mohutnými skalními útvary na vrcholu.
Skupinu doplňuje Písařka (926 m), na starých mapách označená Schreiberberg. V nových publikacích je přejmenována na Kuní Horu, ale zde se na Kuní Horu nedoptáte. Z vrcholu i z úbočí jsou krásné výhledy k severu a západu.
Novohradské hory jsou geologicky tvořeny převážně rulami, středně až hrubě zrnitými žulami a granodiority. Vznikly vyklenutím dříve zarovnaného povrchu a jeho následným rozlámáním, ke kterému došlo ve třetihorách v souvislosti s alpinským vrásněním. Je to pohoří kerné. Podél zlomů byly některé kry vyzdviženy výše, jiné méně. Nejvyšší zlomové svahy jsou na Vysoké a hlavně na Kraví Hoře, kde spadají příkře až 300 metrů relativní výšky do novohradského podhůří. Po vyzdvižení ker zesílila erozní činnost, hlavně ve starších čtvrtohorách v době ledové. Na obnažených skalách docházelo k rychlému mrazovému zvětrávání a tím ke vzniku takzvaných mrazových srubů a kamenných polí od nimi. Nejlépe jsou tyto jevy zřejmé na jižním svahu Kraví Hory, na níž je i známý skalní útvar Napoleon.

Dobrá Voda – Brünnl
Dobrá Voda u Horní Stropnice, jakási vstupní brána do Novohradských hor, předzdívaná též jihočeské Lurdy, se nachází na severním úbočí Kraví hory a je jedním z nejmladších sídlišť na Novohradsku.Počátky Dobré Vody jsou vztahovány ke 4. říjnu 1701, dni sv. Františka, kdy se Mathesovi Egidimu, 33 letému synovi rolníka Bartla Egidiho z nepříliš vzdáleného Bedřichova, ve snu zjevily postavy, které ho nabádaly ke stavbě kostela v místech, kde již od roku 1648 stála boží muka a nacházel se pramen. V roce 1849 se stala Dobrá Voda samostatnou obcí, od roku 1885 měla poštu.
V dnešních dnech je osada tvořena převážně chatami, je tu domov důchodců, bývalá fara a především poutní kostel.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Neodmyslitelná součást vsi, barokní stavba eliptického půdorysu, dlouhá 23 a široká 15,8 metrů. Má věže po obou stranách, k východní věži přiléhá sakristie, střed kostela je sklenut kupolí zakončenou osmistěnnou lucernou. Ke kostelu přiléhá do svahu vestavěný trojkřídlý ambit s dvěma rohovými kapličkami.
Honosný kostel nechal na místě původní a již nedostačující poutní kaple vystavět hrabě Buquoy, částečně stavbu hradily příspěvky poutníků. Se stavbou bylo započato roku 1706 snad podle plánů vídeňského stavitele Brandlauera, který se údajně nechal inspirovat kostelem San Carlino na Via del Quirinale v Římě. Z cenného vnitřního zařízení kmostela je třeba upozornit na hlavní zlacený oltář dosahující až ke klenbě. Uprostřed tohoto oltáře se nachází obraz P. Marie Těšitelky, který je kopií obrazu nacházejícího se v rakouském Grazu. Tento obraz je vlastně již druhý, poněvadž jeho totožný předchůdce byl těžce poškozen bleskem 1. září 1841. Nelze opomenout ani dva postranní oltáře na severní a jižní straně kostela, kazatelnu, empírovou dřevěnou křtitelnici poblíž hlavního vchodu či sochy sv. Jeronýma, Řehoře, Augustina a Ambrože ve výklencích.
Sommer píše, že k založení kostela, právě tak jako ke vzniku a pojmenování obce dal u kdejšího lázeňského domu se nalézající částečně železitý pramen „durch deren genussin alter Zeit, der Sage zufolge, viele unsonderbare Kuren bewirktworden seyn sollen“. Zde se Sommer mýlí, voda železitá není.
K zázračnosti pramene se vztahuje několik novějších legend. V jedné z nich vystupuje mladá pasačka, které se zjevila Panna Maria a beze slova ukázala na pramen a pak na oči. Odtud víra, že voda z vývěru léčí oční choroby.